Odessa a Černé moře - moje rodné město

Mám docela štěstí, že jsem se narodila u moře. V létě jsem tedy letěla na chvíli "domů". 

Druhý týden v srpnu jsem tedy letěla s maminkou do Oděssy, kde jsem se narodila. Je to slunné přímořské letovisko, ležící nyní na území Ukrajiny. 

Pochopitelně jsem byla na pláži, navštívila sestřenky (jsme 3 holky), venčila strejdovo psa a žila život, který jsem měla jako malá. S mamkou jsme opět spaly u strýčka v jedné místnosti, protože náš byt aktuálně pronajímáme, protože se nám nevyplatí ho kvůli létě držet neobydlený. Nicméně přemýšlíme o tom, jak to vše sjednotit. 

Máme štěstí, protože byt strýčka (tam jsem se narodila) se nachází přímo v srdci největšího plážového střediska Arkadia. Občas jsou ti všudypřítomní turisté a ruch opruz, ale nám to nijak nevadí. Spíš tady v Plzni si vždy připadám jako na vesnici :)

Toto jsou momentky z Arkádie

 

Tohle je z promenády od 10 do páté stanice, kdy můžete jít několik kilometrů po pobřežní cestě. Zámek, který je univerzita, nazývají hrad Harryho Pottera :)

Obyvatelé Oděssy jsou hrdí na svoje město a počítají se za nejšťastnější obyvatele na světě. Nikdo by prý dobrovolně neodjížděl z Oděssy. Na instagramu si pod hashtagem ODESSALIFE ODESSAGIRLS ODESSAGRAM můžete prohlédnout spousta spokojených turistů i obyvatel města. Hlavně z Arkádie, kam poslední dobou plují doslova davy turistů z různých koutů Evropy.

Oděssa je proslulá tím, že zde žil ve vyhnanství Puškin a tvořil zde nejslavnější ze svých děl, jako je například Evžen Oněgin. Máme tu i slavné schody, které jsou pojmenované po křížníku Potěmkinu (ano, jsou to sice obyčejné schody, ale moc dlouhé a proslavené díky filmu). Nahoře nad schody se dívá na oděsský přístav slavný generál Richelieau, který do Oděssy utekl po pádu Bastily a právě on se postaral, aby Oděssa byla tak rozvinutým, moderním a kosmopolitním městem.

Promenády jsou zde naprosto úchvatné, lemované obrovskými platany, město je neskutečně zelené a vzduch je čistý. Kdo byl v Paříži, jistě si všimne a poznamená, že pařížské široké ulice velmi připomínají ty Oděsské.

Nemáme tu však metro. Bylo zde přislíbeno, až prý bude mít město více jak milion obyvatel, ale později objevili skutečnost, že město stojí na bývalých pískovcových vrtech, tím pádem se zde metro stavět nesmí, půlka starých domů by popadala.

V ulicích jsou typická velká průčelí, vedoucí na dvory. Tyto podchody v rušných ulicích poskytují klid obyvatelům, kteří bydlí na hlavních tazích. Vejdete a budete cítit ten obrovský klid, na rozdíl od ulice, z které jste přišli. Jsou typickým architektonickým prvkem přímořských měst.

Tohle je fotka omítky porodnice, kde jsem se narodila. Nejkrásnější je to, že celá porodnice je pomalovaná vzkazy od hrdých tatínků, kteří vzdávají díky své partnerce za porod zdravého syna či dcerky. 

Z věhlasného podloubí u hlavní ulice "Derybasovskaia" (Oděssa nemá klasické náměstí, ale hlavní třídu, bulvár). Tohle je prosklené a zdobené podloubí, obdobné, jako mají například v Miláně. :)

CO tady stojí za shlédnutí jsou i katakomby a krásné velké baletní divadlo, kde působil i Čajkovskij jako dirigent a zdobení divadla je z pravého zlata a mramoru.

Nicméně co mi trochu zaráží je to, že prý všechny ruské holky chtějí na západ. Je to celkem blbost, kterou si vymysleli nejspíš západní Evropané. Většina našich holek jsou spokojena s ruskými kluky a když se podíváte na Ukrajince, kteří zde žijí, málokdy se holka Ukrajinka páruje s českým klukem. A to opravdu bez debat. Zlatokopek, které chtějí zkrátka za lepším, je spoustu v každé zemi. Nicméně bohužel spousta Rusek se takto prezentuje a není divu, že si pak evropané myslí, že jsou lehce k mání. My jsme z Oděssy s mamkou nechtěly, ale jelikož táta byl Čech a vyloženě chtěl, abychom za ním šly, mamka po velké dovolené v ČR, kdy jí tatínek vzal po nejkrásnějších památkách a místech, usoudila, že se jí i mně tady snad bude líbit a nakonec svolila ke stěhování. Ale stěhování bylo provázeno pochopitelně potoky slz.

Nicméně jsme si tu po nějakém čase, kdy nám tu bylo dost těžko, zvykly. Přeci jen jsme bohužel přišly do této země po pádu komunismu a většina lidí rusy nemělo rádo. My jsme sice dostávaly kopance snad z každé strany, ale obě jsme s mamkou Čechy chápaly- komunismus tady v Čechách byl opravdu přitažený za vlasy. Ale nyní jsme tu rády a šťastné. Čechy jsou krásné, ale znáte to - doma je doma. Ale jsem hrdá majitelka českého občanství, Čechy miluji protože jsou nádherné a jsem ráda za svého partnera Čecha a české kamarádky a kamarády, které tu mám.