Procházka peklem aneb přestala jsem kouřit.

Myslím, že každý má nějakou slabost. Já jich mám pár, ale nejvíce mne trápilo kouření. Kouřím od 15ti let, kdy jsem jako frajerka začínala se začleňováním do světa dospělých. A bohužel mi to zůstalo do třiceti. Ano, slyšíte dobře, kouřím asi cca 15 let, s pravidelnými přestávkami asi 4 roky. V minulosti mi vždy na přestání kouření stačila silná vůle, pak po několika letech pomáhaly náplasti a po asi deseti letech kouření už nepomáhalo nic, protože jsem ten zlozvyk měla opravdu už hodně zarytý pod kůží.

Nicméně poslední tři roky jsem se toho zlozvyku chtěla ale opravdu už nadobro zbavit, protože mne to deptalo a ještě více mne to házelo do depresí. Jsem totiž na sebe docela tvrdá a občas se touhou po svém lepším já i sebetrýzním. A kdysi jsem si řekla, že po třiceti prostě už kouřit nikdy nebudu. Minulý rok jsem přestala kouřit v lázních asi na dva měsíce. Po jednom indicentu, který nebudu rozebírat, jsem v nervech začala kouřit zas. Sotva jsem se však otřepala, začala jsem bojovat znovu.

Naštěstí jsem se opravdu hecla, protože ani ne po třech měsících jsem to zkusila znova. A vida, zatím se statečně držím – je to už šestý měsíc bez cigarety. Vděčím za to právě silné vůli, léku champix, toleranci okolí a dobrým lidem okolo sebe (hlavně muži, který to se mnou neměl a nemá v tomto období vůbec lehké, mámě a kamarádkám). Pár motivačním knížkám a tomu hezkému pocitu, že mi z pusy bude táhnout maximálně víno :D a ne víno a cigára, takže pořád lepší než obojí.

Nicméně čím více je člověk citově labilnější, tím více s ním ty abstinenční příznaky mávají. Pamatuji si, jak mi každý můj doktor řekl, abych na své stavy nepřestávala kouřit, že mně to může "položit". Ne jeden, ale celkem tři terapeuti mi řekli totéž - je lepší abych kouřila, protože nejsem ještě schopna zvládnout (kvůli dozvukům nemoci) abstinenci. Ale já jsem i přesto byla odhodlaná to zvládnout!

První dva měsíce jsem probrečela, projedla, proseděla doma. Nikam se mi nechtělo, cítila jsem se bez cigarety neplnohodnotná, měla jsem deprese, že mi něco pořád chybí, nechtěla jsem chodit mezi lidi, protože jsem se bála, že se budu pod vlivem absťáku chovat pomateně nebo že to bez své berličky nezvládnu a pod tlakem si zase tu cigaretu dám. Jediné, co mi bavilo, je sedět na nějakých stupidních diskuzích na internetu a sledovat blogerky, jak se chovají, jak lžou a sledovat celkově jejich přešlapy a lži. A další stupidity. Moje zájmy se úplně vytratily a já fakt maximálně koukala na pitomosti v televizi a sjížděla fora a hádala se s debilníma lidma. Zdegenerovala jsem se do totálního zblbnutí a hlavně jsem přibrala prvních 5 kg. Takto jsem protrpěla tři měsíce, kdy jsem byla soustavně každý den podrážděná, dokázal mně vytočit i jeden drobek na kuchyňské lince a v době před menstruací jsem myslela, že spáchám sebevraždu. Měla jsem problémy s komunikací v práci, vše jsem si brala a stále beru osobně, pořád se o něčem hádám, protože se cítím ohrožená. Hůř vnímám stres, protože ten stres nemám kam zatím odvézt (dřív jsem si šla zapálit a tím to ze mě šlo ven). Připomínalo mi to mé těžké období, když mi umřel táta, přítel se rozváděl a já jsem to prostě nedala.

Třetí měsíc mi lépe nebylo, ale začala jsem chodit mezi lidi a ke konci třetího měsíce jsem začala zkoušet pít i alkohol. Už jsem neměla takové nutkání si zapalovat a dokonce jsem i přežila několik opravdu velkých mejdanů bez cigarety. Tohle mne lehce posunulo dál a já už čtvrtý měsíc začala zase žít po malinkých krocích společenský život, tím pádem mne už trochu přestaly bavit stupidní fóra na vinted, kam jsem denně chodila a dokázala na nich trčet celé dny Začala jsem chodit lehce ven a bavit se..

Co se týče pohybu a tloustnutí, přibrala jsem celkově asi 8 kg. Nebylo to tím, že bych nějak hodně jedla, to asi ne, ale spíš to je tím, že jsem v době prvních tří měsíců omezila sport úplně na minimum a seděla hlavně doma. Nebavilo mne prostě vůbec nic, i když jsem byla před tím zvyklá sportovat. Proto tělo začalo samo ztrácet svaly a nabírat špeky. Dneska jsem se třeba při pohledu na sebe rozbrečela, i když mne přítel uklidnil, že je to v pořádku. Ale jsem prostě neskutečně neobjektivní a sebekritická, hlavně když mám své labilnější dny.

Nejhorší příznaky zmizely až pátý měsíc, kdy už jsem si konečně začala připadat zase jako klidnější a vyrovnanější člověk. Z celého měsíce už jsem měla nejhorší jenom jeden týden (hádejte jaký :)), kdy jsem se pravidelně vracela do období prvních třech měsíců. Ale naštěstí to je už jen jeden týden a zbylé tři jsem cítila takovou menší úlevu. Ale stále jsem byla podrážděná, pořád to není úplně ono. Vyjíždím hlavně na svého muže, který má opravdu v tomhle mém období svatozář na hlavě.

Nepociťuji už nějaké návaly chutí na cigaretu, ty už celkem vymizely. Ani jsem neměla nějaké záchvaty přejídání. Spíš jsem byla nervózní a hrozně jsem všechno hrotila, připadala jsem si strašně mizerně co se týče sebevědomí, byla jsem líná a nechtělo se mi nic, totálně bez nálady a bez motivace.

Zlomilo se to až pátý měsíc, kdy jsem začala konečně trochu cvičit, chodit na akce častěji a už se neopíjím tak rychle, jako dřív. Protože jak je člověk zvyklý kouřit při pití alkoholu, při absenci cigarety neví co s rukama a proto pije častěji. Takže jsem byla často namol asi do dvou hodin, proto jsem nejspíš také přibrala. Nyní už je situace lepší, ale stále vidím, že držím sklenici v ruce častěji, než moje kamarádka.

tohle je fotka před týdnem, kdy mám 8 kg nahoře.

tady je detail.

Takže rekapitulace toho, co vás čeká, když se rozhodnete přestat kouřit:

Pokud jste spíš flegmatik, nebo analytický a logický typ, bude se vám přestávat snadněji.

Pokud jste labilnější povaha, máte v rysech různé závislosti, budete mít asi trochu peklíčko.

Nejhorší jsou první tři měsíce. Já byla úplně na dně. Zvedalo se to čtvrtým měsíce, kdy jsem začala chodit mezi lidi a trochu se i bavit, lehce opadly i deprese a sebelítost. Pátý měsíc už jsem pocítila i opět další úpadek množství napětí a podrážděnosti, lehčí úlevu a chuť a motivaci ke sportu a zájmům.

Nyní jsem „čistá“ šestý měsíc a opět mám chuť se vzdělávat, pracovat na sobě, hubnout, hezky se oblékat, netrávit čas jen na počítači a stupidních diskuzích a snažím se zaměřit na zlepšení svého písemného projevu a fotografie. Nekuřákem se stanu až po roce abstinence, proto doufám, že už to bude opět lepší a lepší a já se tedy dostala přes to nejtěžší období.

Moje další kroky pro to, abych se cítila lépe a shodila kila.
Muž do toho jde se mnou, protože ten má podobný problém. Přestal hrát hokej a kolovou, kdy měl záhul 3x týdně. Z té nechtěné změny režimu (nebudu rozebírat co se stalo, to je opět velmi osobní věc) přibral asi 15 kg. . Výživový poradce, sestavení jídelníčku, trenér a minimálně 3x týdně pohyb plus jednou moje oblíbená joga.
Omezím i alkohol, kterým jsem si trochu nahrazovala cigarety co se týče odvedení stresu. Nepiju sice tvrdý, ale těch litrů vína také není málo. Ale omezila jsem úplně pivo, po kterém jsem asi přibrala nejvíce.

A na závěr? Mám ráda tuhle fotku. Z technického hlediska je šílená, ale tenhle mám na sobě ráda. Proč? Protože mi napovídá, že když už jsem toho zvládla tolik, tak shození nějakých pár kil bude hračka.