úterý 15. listopadu 2016

Outfit nevhodný pro invalidy a smutný příběh našeho zdravotnictví


Nemocenská opravdu hodně velký opruz, hlavně pro mně, která je zvyklá být pořád v pohybu a pořád něco organizovat, vymýšlet nebo tvořit. Nemohu pracovat na PC, asistentku úkoluji telefonicky a mailem z mobilu-to se mi ještě píše dobře. 
Nicméně domácí práce nezvládám. Bohuže se mi doma kupí akorát prádlo, nádobí a špína, protože muž teď dělá za dva a ještě ho nutit uklízet prostě nemohu. Sám toho má až nad hlavu.

Tak chodím na střechu a když je sluníčko, dělám kravinky, jistě chápete. že člověk z nouze opravdu vymyslí cokoliv. A já když nemohu cestovat a chodit kvůli vycházkám někam daleko, nezbývá mi nic jiného, než se zabavit sama.

Bohužel fotky nejsou ostré, nenastavila jsem si ten foťák tak. jak jsem potřebovala a zjistila jsem to až potom v počítači. A také jsem se nemohla narvat s nemocnou rukou do toho krásného kabátu, kterým jsem chtěla vytvořit kontrast se střechou. Holt není vhodný pro invalidy, jak nadpis napovídá :)
Ale obrázky mají být druhořadé v tomto článku, ráda bych pro mé přátelé, kteří sledují můj blog, dokončila příběh o své ruce.

Příběh pohotovostním vyšetřením na neurologii zdaleka nekončil.




Po "ošetření" na neurologii jsem se měla hlásit zpět na chirurgii. Ale s vidinou, že tam budu zase čekat 3 hodiny a z 80% zbytečně, protože ten jeden jediný doktor, kterého potřebuji na svojí speciální odlehčenou sádru, bude zrovna operovat když budu na řadě, jsem se na to prostě vyprdla a nešla tam.

Přesvědčila mně nakonec k opětovné návštěvě moje maminka, která mne neustále bombardovala zprávami a dokonce zainteresovala i muže, takže jsme za dva dny jeli na jinou polikliniku, kde také tyhle sádry dělají.

Kupodivu jsem čekala jen chvíli, byla jsem na rentgenu dvakrát a poté jsem měla konzultaci s doktorem. Dozvěděla jsem se, že strůjcem všech problémů je to, že doktor, který mi dělal tu speciální sádru, vůbec nedbal na charakter mého úrazu a prostě mi to dal celý do sádry a odešel hotovo šmitec.

Přitom jsem měla zlomeninu na takovém místě, které prý musí dýchat a natékat, což prostě k hojení zlomeniny mého charakteru prý patří. Doktor si toho asi nevšiml a utáhl mi tu sádru po celé délce, zlomenina tedy nemohla natékat a proto mi "odumíraly" a brněly prsty a bolelo mne to.

A ještě mi ta samá chirurgie posílala od čerta k ďáblu.

Takže jsem dostala novou odlehčenou sádru, opět si jí zaplatila ze svého (nebudu se prostě hádat o 500 i když bych na to měla právo) a hle....palec už přestal otékat, protože mne konečně ošetřili pořádně s přihlédnutím na charakter zlomeniny.

Co z toho plyne? Nemám ani vztek na mladého doktora, na nikoho z lidí ani na sestřičky, které jsou občas opravdu nepříjemné. Já být na jejich místě, asi bych to nedala. Ale špatně je prostě celá struktura zdravotnictví, kterou ty tlustý vyžraný prasata se statisícovými příjmy za to, že jen zvedají ruce v parlamentu, odmítají řešit.  A odskáčou to my, obyčejní lidé a doktoři, kteří dělají těžkou školu a sestřičky se zlatými nervy a vůbec se nedivím, že celý zdravotnický personál raději migruje na západ, kde po zaplacení všech výloh a nákladů na život budou mít možná plat stejný, ale stres a pracovní prostředí budou o 100% menší.




 a dvě legrácky z kurzu photoshopu :)



Mějte se krásně přátelé, zařiďte si také na kreditní kartu celoroční cestovní pojištění a když se vám cokoliv stane, jeďte se ošetřit do zahraničí. Již jsem poučená také!



1 komentář: