Jelikož s mužem rádi cestujeme a moje nejoblíbenější evropská destinace je Itálie, rozhodli jsme se si dát trochu voraz od práce a odjet na pár dní mimo ČR. Původně jsme plánovali cestu po Kalifornii, jenže máme plno zakázek a nemůžeme si zrovna teď dovolit odjet mimo Evropu a nebýt denně na mobilu. Já jsem nikdy nebyla na Gardě a tato destinace mne lákala. Muž zase nebyl v Benátkách, takže cíl byl jasný. On mi ukáže Gardu a já jeho provedu po Benátkách.
Nicméně po fiasku v Bretani, kde nám celou dovolenou propršelo, následovala "same story" na Gardě. Hotel byl perfektní, jezero krásné, ale bylo neustále zataženo, poprchávalo a nic moc se nedalo dělat. Jeden večer jsme si prošli Limone sul Garda, jeden den jsme se byli podívat na starém městě Sirmione a jeno dopoledne jsem chytla naštěstí sluníčko a proležela u bazénu.
To počasí nás štvalo.Rozhodli jsme se tedy, že se jeden den vypravíme do Benátek, protože tam mělo být slunečno. Vzali jsme auto a vyjeli jsme. Já byla v Benátkách asi pětkrát, kousek od Udine mám "strejdu" rsp rodinné blízké znánmé a Itálii mám procestovanou celkem obstojně. Hrdě jsem se hlásila jako průvodce.
Parkování v Benátkách stálo 27 euro, což mne nepřekvapilo a říkala jsem si, že je to OK. Přeci jen, je to historické město a je dobře, že takto chtějí eliminovat auta, která se valí do města.
Prošli jsme od vlakového nádraží směrem k Zlatému mostu (Ponto Rialte). Jako kdybych vůbec tohle město neznala, působilo na mne strašně cizím a rezervovaným dojmem. Žádní místní, akorát samí turisti, zavřené okenice a ceny všude obrovské.
Udělali jsme si fotku na mostě a šli směrem k San Marco náměstí. Cestou jsme dostali hlad a chtěli se najíst. Narazili jsme na příjemnou a normálně, běžně vyhlížející restauraci, kde ceny jídel byly okolo 10 euro. Riskli jsme to a sedli si. Dali jsme si těstoviny, dve skleničky vína každý, vodu. Předkrm salát Caprese a na závěr Panacotu. Jaké bylo naše překvapení, když jsme platit za všechno 80 euro a hlavně - v kuchyni byli asiaté. Poté jsem se dozvěděla, že 50% restaurací, co se tváří jako pravé italské, vlastní asiati a vaří tam i asijští kuchaři. Zajímavé. Nicméně chutnalo nám moc.
Já jsem si ze snídaně z hotelu vzala asi dva rohlíky, protože jsem chtěla muži ukázat, jak jsou na náměstí Svatého Marca přítulní holubi. Tedy alespoň vždycky byli. Nastavíte ruku s krmivem a holubi vás doslova obsadí. Když jsme přišli na náměstí, bylo tam sotva pár holubů a všude zákaz krmení :D Což ano, taky chápu. Ale pamatuji si doby, kdy jsem v Benátkách nastavila dlaň a holubi mi sedali na hlavu, na ramena, všude.
Vrátili jsme se k nádraží a u něj jsme se rozhodli, že si dáme plechovkovou colu a lungo. Tentokrát si myslím, že už to fakt přehnali, protože nám přinesli účet za 20 euro.
Zaplatili jsme a odjeli. Přítelovi se v Benátkách díky tomu moc nelíbilo, já jsem byla zklamaná. Takovými maličkostmi, jako je přemrštěný účet za kávu a oběd se přeci dá pohled na město zkazit úplně maximálně. Já už tedy do Benátek nemusím, bohužel mne to zklamalo a myslím že přítel dá příště přednost také jiné destinaci.
Nicméně po fiasku v Bretani, kde nám celou dovolenou propršelo, následovala "same story" na Gardě. Hotel byl perfektní, jezero krásné, ale bylo neustále zataženo, poprchávalo a nic moc se nedalo dělat. Jeden večer jsme si prošli Limone sul Garda, jeden den jsme se byli podívat na starém městě Sirmione a jeno dopoledne jsem chytla naštěstí sluníčko a proležela u bazénu.
To počasí nás štvalo.Rozhodli jsme se tedy, že se jeden den vypravíme do Benátek, protože tam mělo být slunečno. Vzali jsme auto a vyjeli jsme. Já byla v Benátkách asi pětkrát, kousek od Udine mám "strejdu" rsp rodinné blízké znánmé a Itálii mám procestovanou celkem obstojně. Hrdě jsem se hlásila jako průvodce.
Parkování v Benátkách stálo 27 euro, což mne nepřekvapilo a říkala jsem si, že je to OK. Přeci jen, je to historické město a je dobře, že takto chtějí eliminovat auta, která se valí do města.
Prošli jsme od vlakového nádraží směrem k Zlatému mostu (Ponto Rialte). Jako kdybych vůbec tohle město neznala, působilo na mne strašně cizím a rezervovaným dojmem. Žádní místní, akorát samí turisti, zavřené okenice a ceny všude obrovské.
Udělali jsme si fotku na mostě a šli směrem k San Marco náměstí. Cestou jsme dostali hlad a chtěli se najíst. Narazili jsme na příjemnou a normálně, běžně vyhlížející restauraci, kde ceny jídel byly okolo 10 euro. Riskli jsme to a sedli si. Dali jsme si těstoviny, dve skleničky vína každý, vodu. Předkrm salát Caprese a na závěr Panacotu. Jaké bylo naše překvapení, když jsme platit za všechno 80 euro a hlavně - v kuchyni byli asiaté. Poté jsem se dozvěděla, že 50% restaurací, co se tváří jako pravé italské, vlastní asiati a vaří tam i asijští kuchaři. Zajímavé. Nicméně chutnalo nám moc.
Já jsem si ze snídaně z hotelu vzala asi dva rohlíky, protože jsem chtěla muži ukázat, jak jsou na náměstí Svatého Marca přítulní holubi. Tedy alespoň vždycky byli. Nastavíte ruku s krmivem a holubi vás doslova obsadí. Když jsme přišli na náměstí, bylo tam sotva pár holubů a všude zákaz krmení :D Což ano, taky chápu. Ale pamatuji si doby, kdy jsem v Benátkách nastavila dlaň a holubi mi sedali na hlavu, na ramena, všude.
Vrátili jsme se k nádraží a u něj jsme se rozhodli, že si dáme plechovkovou colu a lungo. Tentokrát si myslím, že už to fakt přehnali, protože nám přinesli účet za 20 euro.
Zaplatili jsme a odjeli. Přítelovi se v Benátkách díky tomu moc nelíbilo, já jsem byla zklamaná. Takovými maličkostmi, jako je přemrštěný účet za kávu a oběd se přeci dá pohled na město zkazit úplně maximálně. Já už tedy do Benátek nemusím, bohužel mne to zklamalo a myslím že přítel dá příště přednost také jiné destinaci.
Žádné komentáře:
Okomentovat