Omlouvám se za svojí neaktivitu na blogu. Měla jsem starosti v osobním životě a neměla jsem moc času na psaní. Podařilo se mi totiž během prosince prodat svůj byt a koupit jiný. Jenže majitel mého nového bytu chtěl peníze ihned a prodej mého bytu se uskutečnil mladému pár na hypotéku. Vyřizovala jsem překlenování finanování nového bytu a jelikož to není pár set korun, byly to 14 dní plných nervů a lítání.
Nicméně vše je už v pořádku a před štědrým dnem jsem konečně držela obě kupní smlouvy v ruce.
Stěhovat se budu v únoru. Všechno je takové nejisté, protože jsem sice koupila krásný nový byt, ale přítel se chce stěhovat do svého velkého rodinného domu, o který už asi dva roky intenzivně bojujeme v rodinných sporech. Nicméně zatím to pořád ještě nevypadá nadějně a tak se nám nový bytu určitě na nějakou dobu bude hodit.
Nicméně ve Vídni jsme byli s přítelem mého přítele a jeho přítelkyní.
Ubytování jsem objevili v docela pěkném hotýlku kousek od Prateru, který se i podobně jmenuje
"Hotel 200m zum Prater "
Hned večer jsme si otevřeli na hotelu lahvinku a poté se vydali večer k procházce okolo Hundretwasserhausu až k museumsquartieru, kde jsme si na náměstí dali několik svařáků a punčů. Večer jsme už solidně nalomení završili v krásné kavárně na Michaelersplatzu u mého oblíbeného Looshausu, který nikdy nepřestanu za jeho nádheru obdivovat.
Druhý den jsme se na Stephanplatzu u katedrály setkali s našimi známými z jachty a byli si všichi sednout na sachr a štrůdl do naší nové nejoblíbenější kavárny Griensteidl opět na Michaelersplatzu, kde jsme byli i minulý večer. Chtěli jsme jít do kavárny Demel, která je nejstarší ve Vídni, ale tam bohužel bylo opět narváno a řekla bych že za tu frontu to opravdu nestálo, protože podobných kaváren je ve Vídni spousta.
Vídeň je moje srdcovka co se týče umění a muzeí. Nikde jsem se tolik nepokochala uměním, jako pokaždé ve Vídni. Expozice v Albertině a v Leopoldsmuzeu se mění často a většinou jsou na programu opravdové špičky jako je Mucha, Munch, Miro, Kokoschka, Schiele apod.
Nezapomněli jsme ani na nákupy. Já si přivezla sachr z Demelu, oversize mikinu z Calvina Kleina, svůj oblíbený pudr Chanel z Douglasu a přítel nové botky z Alda.
Nicméně vše je už v pořádku a před štědrým dnem jsem konečně držela obě kupní smlouvy v ruce.
Stěhovat se budu v únoru. Všechno je takové nejisté, protože jsem sice koupila krásný nový byt, ale přítel se chce stěhovat do svého velkého rodinného domu, o který už asi dva roky intenzivně bojujeme v rodinných sporech. Nicméně zatím to pořád ještě nevypadá nadějně a tak se nám nový bytu určitě na nějakou dobu bude hodit.
Nicméně ve Vídni jsme byli s přítelem mého přítele a jeho přítelkyní.
Ubytování jsem objevili v docela pěkném hotýlku kousek od Prateru, který se i podobně jmenuje
"Hotel 200m zum Prater "
Hned večer jsme si otevřeli na hotelu lahvinku a poté se vydali večer k procházce okolo Hundretwasserhausu až k museumsquartieru, kde jsme si na náměstí dali několik svařáků a punčů. Večer jsme už solidně nalomení završili v krásné kavárně na Michaelersplatzu u mého oblíbeného Looshausu, který nikdy nepřestanu za jeho nádheru obdivovat.
Druhý den jsme se na Stephanplatzu u katedrály setkali s našimi známými z jachty a byli si všichi sednout na sachr a štrůdl do naší nové nejoblíbenější kavárny Griensteidl opět na Michaelersplatzu, kde jsme byli i minulý večer. Chtěli jsme jít do kavárny Demel, která je nejstarší ve Vídni, ale tam bohužel bylo opět narváno a řekla bych že za tu frontu to opravdu nestálo, protože podobných kaváren je ve Vídni spousta.
Vídeň je moje srdcovka co se týče umění a muzeí. Nikde jsem se tolik nepokochala uměním, jako pokaždé ve Vídni. Expozice v Albertině a v Leopoldsmuzeu se mění často a většinou jsou na programu opravdové špičky jako je Mucha, Munch, Miro, Kokoschka, Schiele apod.
Nezapomněli jsme ani na nákupy. Já si přivezla sachr z Demelu, oversize mikinu z Calvina Kleina, svůj oblíbený pudr Chanel z Douglasu a přítel nové botky z Alda.
Žádné komentáře:
Okomentovat