Víkend byl ve znamení sportu a zábavy.
Sebrali jsme se a odjeli jsme v šesti lidech na Šumavu, kde v sobotu
slavila naše kamarádka narozeniny. My jsme se rozhodli, že si ještě v sobotu dopoledne
dáme nějaký "menší" cyklovýlet a pak teprve pojedeme slavit.
Jelikož sestavu cyklovýletu tvořil jeden mistr republiky v kolové, jeho
spoluhráč (kluci hrají kolovou spolu snad od malička), jedna profesionální
trenérka a dva další kluci, kteří naprosto zbožňují cyklistiku, říkala jsem si,
že asi budu lehce v háji a měla jsem z toho sevřené půlky. A uvidíte proč.
Večer jsem ani nešla do clubu, jako všichni ostatní a šla si raději
lehnout, protože jsem se opravdu bála, co bude. Ostatní přitáhli pochopitelně
okolo noční hodiny v povznesenější náladě a já jsem si říkala, že to třeba zítra
díky jejich opici nebude tak hrozné. Omyl, nadšenci si už ráno připravovali
kola, mazali řetěz, štelovali přehazovačky a já tam stála vedle svého Ghosta,
který snad byl jednou servisovaný a koukala na ně s hrůzným výrazem v
očích.
Cyklotrasa byla zvolená ze Železné Rudy přes Großer Falkenstein.
Musím říci, že horší peklo jsem nezažila. Když 15 km stoupáte na obrovský
kopec, který je strmý a není po cestě ani jedna rovinka, chce se vám vypustit
plíce. Pochopitelně jsem kolo do takového krpálu tlačila.
Každopádně trasa začínala v Železné rudě, přímo stoupala na kámen
Falkenstein, kde jsme si v Zweislerwaldhaus - malé středisko pod masivem
Falkensteinu, dali polévku a pokračovali dále do bavorského Schwellhäusl, kde bylo občerstvení, minizoo, dětské hřiště. Dále jsme jeli obklikou zpět do Železné
rudy přes hraniční přechod Alžbětín. kde jsem se ještě zastavila koupit ve Freeport shopu kávu do práce. Nejvíce mne bavila jízda právě
z Schwellhäusl zpátky do Rudy, protože terén nebyl tolik stoupavý, ale
nacházeli se na něm i rovinky, kde si člověk může odpočinout.
Celá cyklotrasa měla cca 30 km, z toho opravdu polovina bylo prudké
stoupání do kopce na Falkenstein. Když jsem cyklotrasu hledala na internetu,
nenašlo mi to nic, jen pěší stezky. Takže kdo je opravdu zkušený cyklista a
motivujou ho prudké kopce, určitě si trasu užije. Nicméně i nejzkušenější
cyklisté měli už toho kopce opravdu dost.
Během cesty jsem udělala několik fotek. Hlavně se mi moc líbilo posezení
v Schwellhäusl, kde nás chytnul prudký liják, nicméně se dal v klidu
přečkat, protože jejich dorty jsou opravdu famózní! Servírku jsme měli českou,
byla moc příjemná.
Zajímavostí je zde také pivo, které čepují ze skály, nicméně my jsme neměli
odvahu ho ochutnávat. Bylo nějaké tmavé a hutné.
Dojeli jsme ke kamarádovi, osprchovali se a jeli na oslavu narozenin kamarádky
na Špičák. Musím říci, že jsem šla brzo spát, protože jsem z toho byla hotová
celý den a i v neděli jsem se ještě cítila jako zbitá.
Sportu zdar!
Žádné komentáře:
Okomentovat