Jelikož vždy, když se vrátím z ciziny, jsem plná nových dojmů a nabitá skvělou náladou, rozhodla jsem si ihned po návratu ze Skandinávie sehnat staré kolo, na kterém budu jezdit po městě.
Sice už doma jedno kolo mám, ale to je drahé a je to spíš na cyklovýlety a tůry. Chtěla jsem něco, co mohu parkovat před domem, něco starého, na čem se dá jezdit a já se nebudu bát, že mi ho někdo ukradne.
S přítelem jsme hned našli jedno pěkné a jeli si pro něj do Přeštic. Ten mi na něm pak dodělal nějaké nezbytné úpravy, abych se na něm už mohla projet.
Druhý den jsem na něj celá natěšená sedla a jela za kamarádkou "na balkonek".
Cestou jsem si ve večerce koupila jedno plechovkový pivo, dala ho do košíku a sedla jsem si po cestě u řeky, abych ho mohla vypít v přírodě na krásném jarním sluníčku. Když jsem kamarádce poslala aktuální fotografii, nevydržela, sedla na kolo a přijela za mnou, kde jsme si udělaly skvělý piknik u vody.
Pořídila jsem si na kolo takový krásný klobouček
Když už začínala být zima, rozhodly jsme se, že sbalíme náš piknikový stánek a pojedeme na náměstí, kde slavili naši fotbalisté vítězství a byly tam nějaké akce. Jenže jsem se nějak zapomněla a už jsem měla upito, tak jsem ho nechala přivázané na řetězu k lavičce přímo na náměstí.
Vážně jsem nechtěla absolvovat cestu na kole, když už jsem se solidně motala.
Druhý den s kocovinou jdu pěšky ráno do města a co si myslíte - po kole ani řetězu ani stopy. Trávila jsem půl hodiny na policejní stanici s tím, že pokud něco najdou, do měsíce mi dají vědět. Achjo.
Nemyslím si, že mám špatnou karmu, ale zkrátka lidi dnes opravdu ukradnou vše, z toho je mi nejvíce smutno. Staré kolo, které nějakému kořalovi posloužilo jenom jako doprava domů, určitě ho následně odhodil k popelnici nebo do řeky. Ale to kolo pro mne melo duši, bylo pěkné a stylové.
Už jsem se viděla v klobouku, s proutěným košíkem narvaným pivkama, jak objíždím své kámoše.
Žádné komentáře:
Okomentovat